V dobách, kdy jsem se začal o počítače hlouběji zajímat šel ještě vývoj poměrně rychle dopředu. Navíc hardware dostupný za rozumné peníze stále přinášel určitá omezení - například na kartě za 4000 korun jste si toho na rozumné detaily moc neužili, dnes karta za takové peníze poslouží relativně dobře, pokud zrovna nemáte UltraHD monitor. Zpět ale o téměř 10 let dozadu. Píše se rok 2005. Alespoň jednou do měsíce se pořádá v některé z okolních vesnic LAN party. Podařilo se mi naverbovat docela dost lidí, takže když se poštěstilo bylo nás i kolem dvaceti. Rodiče moji zábavu nějak moc nepodporovali a tak se stávalo, že jsem musel PC zabalit do deky, naložit ho i s CRT monitorem do kárky se kterou chodí báby do krámu a vyrazit pěšky. Tohle by dnes nikdo nepodstupoval, ale v té době většina z nás buď internet neměla, nebo byl ke hraní nepoužitelný. Navíc ať si každý říká co chce, osobně to má větší kouzlo. Na internetu si asi zahrajete lépe, máte vyrovnanější soupeře, nemusíte opustit teplo a pohodlí domova, ale takhle byla prostě vetší sranda. Když už někoho hraní nebavilo, tak se šlo zablnout ven, kopnout do míče a tak. Také jsme si řekli co kdo používá za SW a vůbec co ho na PC zajímá kromě her. Spousta z nás v té době začínala tvořit nějakou grafiku a pak takové to uťukávání web technologií, hlavně flash byl cool. Na to, jak to tady v okolí vypadalo před 3 lety beznadějně se to docela slušně rozjelo. Samozřejmě jsem záměrně vyhledával lidi, co mají stejnou úchylku, kromě jednoho mého kamaráda co jsem znal už od dětství byly všichni nové tváře. Protože se mi podařilo asi 7 tisíc našetřit z odvirování PC, instalací HW a podobných úkonů, rozhodl jsem se prodat PC. Měl jsem za něj v tu chvíli hodně slušnou nabídku, myslím, že něco kolem 5000. Za odvoz jsem si sehnal PII 266MHz se 196MB RAM v desktopu Dell, co jsem měl za odvoz. To abych měl něco, než budu mít nový počítač. Dnes by mi to asi ani nepřišlo, protože počítačových zařízení má každý doma spousty, ať už jde o telefony, tablety... tehdy jsem měl ale jen jedno jediné PC. Rozpočet byl sice hodně omezený, ale i tak jsem chtěl mít to úplně nej, co se za ty peníze dá sehnat. U procesoru padla volba na Athlon 64 3000+ do socketu 939 s jádrem Venice, což byl v té době hodně populární procesor střední třídy, všude se o něm psalo a mluvilo velice kladně. Navíc byl o dost levnější než konkurenční P4 3.0GHz a proti Celeronu Tualatin to byl procesor z jiného světa. Byl 64 bitový, což bylo všude vyzdvihováno i přes relativní nevyužitelnost v té době. Dokonce se spekulovalo, že nástupce XP bude už hlavně pro 64bit a aplikace také. Také měl možnost se sám podtaktovat tím snížit spotřebu a "ztišit se" například při přehrávání filmů. Pořád kraloval DivX, o velikosti typicky na jedno CD-R, někdy rozdělený do dvou částí na dvě, takže si s tím takový HW jen hrál, dnes by mu dalo zabrat zobrazit i Youtube. Z důvodu nedostatků financní jsem musel oželet grafickou kartu, prostě na ni nebylo a tak padla volba na desku s tehdy nepříliš rozšířeným chipsetem ATI Xpress200, konkrétně MSI RS482M4-ILD. Na grafickou kartu se pěla samá chvála, podle popisů mělo jít o Radeon X300 v intergrované verzi, což byl vlastně můj Radeon 9600SE. Dále následoval 512MB DDR400 modul a 80GB disk Seagate s rozhraním S-ATA. Přesné označení disku už si nepamatuji, ale věřil jsem tomu, že nové rozhraní je prospěšné. Ať už kvůli novému sympatičtějšímu kabelu, tak příslibu lepšího výkonu (myslel jsem si to). Dál mi zůstala moje DVD-RW mechanika a skříň jsem si vybral od Eurocase s jejich 400W zdrojem. Všechno přišlo domů, poskládal jsem to, nainstaloval Win a šel jsem testovat. Ve Windows to bylo sice znatelně lepší než můj starý Celeron, ale pořád to nebylo takové, jak jsem čekal. Myslel jsem si, že například použití S-ATA disku přinese nějaký znatelný posun v rychlosti. Také výkon integrované grafiky mě docela sklamal. U některých her se to docela dalo - zhruba na úrovni R9600SE, ale někdy to byla naprostá tragédie. Hned první týden tedy bylo jasné, že PC nezůstane v takovém stavu. Našetřil jsem si na další paměťový modul a rodiče mi na Vánoce nadělili grafiku - Radeon X700 Pro. V tu chvíli jsem byl docela spokojen. Přesvědčit rodiče aby mě podpořili a nadělili mi nějaký HW se mi podařilo hlavně díky slibu, že půjdu na školu na nějaký "počítačový obor" což jsem také dodržel a přihlásil jsem se na SPŠE do Plzně. Veděl jsem, že budu na intru a tak mě trápilo, jak to vyřeším s počítačem. Protože zakázek na stavby PC a upgrade PC přibývalo, podařilo se mi do léta našetřit docela slušné peníze plus mi opět něco přispěli doma a já měl svůj první notebook. Byl to relativně základní Acer Aspire za asi 20 tisíc. Tepalo v něm Pentium M 1.7GHz, 512MB operační paměti, grafika integrovaná intel a 60GB HDD. Obrazovka byla 16:10, což v té době zrovna přicházelo, většina business notebooků byla stále v klasickém poměru. V tu chvíli jsem byl už první měsíc ve škole. Očekávání byla velká, byl jsem opravdu dychtivý po každé informaci a doufal jsem, že se někam zásadně posunu a něco se naučím. Hlavně co se týče programování. Dnes to s odstupem let snad mohu zhodnotit relativně objektivně, takže přiznávám, chyba byla i na mojí straně, ale prostě jsem se nikdy nechytl proudu. Od druháku jsme začali s Javou a já k tomu nikdy příliš nenašel cestu. Ano, ty školní úlohy jsem vyřešil, zvládl bych něco naprosto primitivního napsat, ale nikdy jsem nezačal "myslet programátorsky". Ve čtvrťáku jsme pak probírali v jiné předmětu C. To mi bylo tak nějak bližší a srozumitelnější. Nebo programování různých PLC, to taky nebylo špatné. Když se vrátím k té Javě, nikdy jsem nic nevyřešil nějak zajímavě, elegantně, prostě jsem jen nějak spatlal to, co se po mě chtělo a hotovo. Po roce mě to už ani nebavilo a bral jsem to už jako takový standart. Předměty kolem sítí, HW a operačních systémů mě šli hodně dobře, tak jsem exceloval, ale přesto mě to nenaplňovalo, chtěl jsem se totiž naučit něco nového a zas tak jak jsem čekal jsem se prostě nenaučil. Co se týká učitelů, byla tam spousta úplně super výborných lidí, kteří svému oboru rozuměli. Pak se ale našlo i pár takových - naštěstí byli v menšině, kteří prostě nenašli jiné uplatnění protože to byli lemplové. A právě tací mi dokázali znechutit tuto instituci úplně. Vím, že si každou poznámku beru více osobně než je zdrávo, ale s tím už asi nic neudělám. Školu jsem ale bez problémů dokončil. Něco málo mě naučila, dnes to ale vidím tak, že učit jsem se měl hlavně já. Byly to 4 roky, kdy jsem mohl každé odpoledne využít smysluplně a dál se nějakým způsobem rozvíjet. Spíš mě zajímalo všechno okolo, muzika, holky... snad jen auta beru za pozitivní koníček, protože jsem mezi svými vrstevníky jeden z mála, kdo si umí alespoň základní servis udělat sám a ví, jak vypadá alternátor. Kam jít po škole dál jsem ani nějak nepřemýšlel. Myslel jsem si totiž, že budu pracovat u kamaráda ve firmě a všechno bude fajn. Jenže něco jiného je s někým vysedávat po večerech a něco jiného je spolu pracovat, řešit peníze atd. Naštěstí jsem to utnul včas a tak neskončil v nějakém finančním průseru a ani jsme se nerozešli ve zlém. Každý jsme si k tomu řekli svoje, udělali za tím čáru a dnes není problém se sejít a pokecat si. Za to jsem rád. Co se týká profesního života, skočil jsem tam, kde jsem nikdy nechtěl skončit - ve fabrice. Po roce v práci jsem si dodělal VOŠku, můj život se dost zklidnil a tak nějak jsem se usadil a "dostal rozum". Znovu jsem se vrátil aktivním způsobem k počítačům, a protože mě baví se neustále učit něco nového, začal jsem se zajímat o to, co mě minulo, tedy historické počítače. No a proto jsem zde registrovaný.
_________________ Amiga CD32; Apple Mac Mini G4 - 1.2 GHz PowerPC, 1GB RAM, 40GB HDD ; Atari 800XL + XC12 ;Commodore 64 + Disk Drive 1541; Compaq Armada 7770DTM - Pentium MMX200MHz, 64MB RAM, 4GB CF; Compaq Deskpro - Pentium MMX200MHz, 64MB RAM, CD-ROM 48x, 4GB CF, LAN + USB; Compaq Portable 486c/66 - 486DX2 66MHz, 32MB RAM, 500MB HDD, LAN; Nintendo Wii Softmod; Playstation 2 Slim Softmod; PMD 85-2A
|