OldComp.cz

"Kdo je tu nejstarší, kdo je tu nejstarší," volal dvaačtyřicetiletý Adent a tloukl o stůl svým občanským průkazem...

Jo, trošku mě zarazilo, jaká je tu sešlost mladíčků a jiných holobrádků Tak pojďte, já vám povyprávím, jaké to bylo za mých mladých let.

To bylo v roce 1979, když jsem dostal knížku "Od krystalky k modelům s tranzistory" a nejdřív jsem tomu vůbec nerozuměl, ale moc se mi to líbilo. Věděl jsem, jak zapojit žárovku a vypínač a baterku a coby hrdý vlastník vláčků TT jsem si dovedl představit i 12 voltů, a coby zvídavé děcko s hřebíkem i těch 220. Rodiče tedy usoudili, že jsem elektropozitivní a věnovali mi tuhle knížku. Když jsem o měsíc později otevřel rádio a ucvaknul několik tranzistorů (chtěl jsem se podívat, co je to za typ!), došlo jim, že to nebyl dobrý nápad. O tři roky později si mě všimnul nějaký starší spolužák v knihovně, jak si z VTM obkresluju schéma digitálních hodin, a přivedl mě do kroužku elektrotechniky. Tam jsem se taky dozvěděl, co je to "hradlo" a "invertor".

Za rok vyšel v modrém Amáru návod na stavbu JPR-1 od bratrů Smutných, a já toužil tu skvělou věc mít, zkusit, vidět... A byl jsem lapen! Z toho popisu MikroBASICu jsem se naučil programovat, i když jen na papíře. V roce 1985 jsem na Interkameře viděl poprvé PMD a dotknul se ho. Skvělý pocit! O rok později na jaře jsem někde zahlédl Ondru a na něm hru Taipan. V kroužku jsme v tu dobu už měli PMD, tak jsem se rozhodl tu hru přepsat. Bohužel, nezabudoval jsem změnu ceny surovin, a tak hra neměla žádný vývoj. Ale cesta byla vytyčena!

Na Vánoce 1986 jsem dostal svého vlastního Gumáka. S prázdnou kazetou Agfa jsem se ještě v prosinci vydal za dnes již nežijící legendou herní publicistiky Lukášem Ladrou pro nějaké ty hry. A pak to šlo ráz na ráz: stroják, Pascal, céčko, FORTH, do toho jsem psal své juvenilní textovky, v roce 1991 jsem gumáka s klávesnicí vyspravenou alobalem vyměnil za ZXS128, v roce 1993 jsem ho odpálil, ale to mi nevadilo, protože jsem měl už Atari ST520 (šel jsem do ST kvůli tomu, že jsem si k němu pořizoval Kawai K1). Zase nějaké to programování v assembleru a v céčku, a pak přišla dlouhá řada PC. Nejdřív DX4/100 s 16MB RAM a 1GB SCSI HDD (127.000 tehdejších Kč), pak jsem se protloukal s něčím, co jsem si poskládal z dílů na smeťáku, chvíli jsem jel na půjčené Amize 500, no a pak už jen moderní PC, od Duronů po dnešní... ani nevím, co tam mám, nějaké šestijádro...

Jen jsem si před časem vzpomněl na to, jak jsem nad stránkama VTM a Amára a Elektroniky a Bajtku a katalogu Quelle (na ten nezapomínat!) snil o všech těch počítačích, co tam byly na fotkách, hltal jsem jejich parametry, s rozechvěním jsem četl o standardu MSX, o Archimedu, o Acornech a CPC, o počítači Jupiter Ace s Forthem, o tom všem jsem četl a chtěl jsem si to aspoň vyzkoušet, aspoň na chvíli si s tím pohrát, a pak mi došlo, že si tenhle klukovský sen dneska už můžu splnit. A tak si ho plním.