|
Už nevím co bylo první, jestli výstava interkamera někdy kolem roku 1985, kde jsem viděl hru Manic miner zřejmě na počítači Consul, nebo nějaký stánek s coin-up automaty, kdy jsem se prvně potkal s počítačovou hrou, ale každopádně jsem byl uchvácen a polapen. Jakmile se pak někde poblíž objevila pouť a maringotka s automaty, házel jsem tam jednu dvoukorunu za druhou. Pak jednou k příbuzným bydlícím v sousedství přinesl tehdejší přítel mé sestřenice gumáka a já byl opět unešen. Navíc měli zrovna fungl novou TV Tesla která byla dokonce barevná! Tehdy mi došlo, že je možné takové věci mít dokonce i doma, ale u nás bohužel nic takového v té době nepřipadalo v úvahu.
Po nějaké době si bratranec koupil Atari 800XL, byť původně měl našetřeno na Pionýra, ale rodiče mu to zatrhli. To byl posun opět někam dál. Hry se ovládaly joystickem, úplně jako na automatu a namísto pípání odněkud zpod klávesnice to hrálo kulervoucí songy přímo z TV (spectristi prominou, ale o existenci ZX 128 tehdy opravdu neměl nikdo z nás tušení). Hudby z Internatinal karate a dalších her jsem si tehdy nahrál na zbrusu nový monofonní kazeťák Unitra a doma do zblbnutí pouštěl. Pro mě bylo tehdy o platformě rozhodnuto a stupňoval jsem svůj tlak na rodiče, že následujících několik let nechci žádné dárky, když mi pořídí mé vlastní Atari. Trvalo to sice ještě nějaký ten rok, ale nakonec už toho asi měli plné zuby a tak jsem nakonec dostal příslib, že pokud si ho sám za rozumné peníze seženu (samozřejmě na inzerát), tak mi ho koupí a budeme ho mít dohromady s mladším bratrem. A tak se taky stalo.
Můj první počítač bylo tedy krásné Atari 800XE s kazeťákem s turbo úpravou. Objevil jsem basic a následně turbobasic, ve kterém jsem i něco napsal, ale už nevím co. Za nějakou dobu přibyla tiskárna BT100 a na to konto jsem se naučil ripovat obrázky z her a následně tisknout. V zacházení se strojovým kódem a assemblerem jsem se ale nikdy nedostal dál než hledání a cheatování počtu životů. A jak to tak bývá, člověk se toho co má doma nabaží a kouká po něčem novém. V mém případě to bylo spolužákovo C64, které bylo v mnohém velmi podobné Atari a při tom tak jiné. Navíc v té době z nějakého důvodu byla větší poptávka po Atari než C64, takže se mi podařilo prodat Atari (a tiskárnu), kupit C64 a ještě mi zbylo na slušného walkmana.
Můj druhý počítač byl tedy C64-II, bohužel opět pouze z kazeťákem, takže spíš než o upgrade šlo o důvěrné seznámení s alternativní platformou a hrami, které mi byly na Atari zapovězeny. Taky mi docela chyběl nějaký ekvivalent turbobasicu a monitorů takže jsem prakticky kromě her nic jiného nedělal. Hrozně to chtělo disketovku, ale to už pak celá sestava vycházela na podobné peníze co .... Amiga.
Už v mezičase jsem měl samozřejmě ponětí o existenci strojů jako Amiga a Atari ST, ale spíš v tom smyslu, že to nedostižný sen ze západoněmeckých katalogů. Ale najednou bylo po roce 1990 a začínaly se rýsovat jisté možnosti. Ty nakonec vyústily v to, že jsem si ze západního Německa přivezl Amigu 500 s TV modulátorem, hned si jí u místního všuměla nechal rozšířit čipy přímo na desce na 1MB RAM (a později si svépomocí dobastlil přepínač chip/fast RAM). A je třeba říct, že tentokrát se dostavil stav naprostého uspokojení. Ty hry! Ta dema! Ty barvy! Ta hudba! Ten Protracker! Nádhera! Tohle překonávalo jakýkoliv tehdejší videoherní automat po všech stránkách. Vypadalo, že ta idyla vydrží na věky. Bohužel ale nevydržela. I když člověka nezajímalo nic moc víc než hry, dema, protracker moduly a nějaké to málo užitkového software, aby si ty hry, dema a protracker moduly mohl zkopírovat, přece jen po čase narazil na jisté limity. Navíc se začali objevovat jistí divní lidé zvaní PCčkáři, kteří po mnoha letech, kdy se nezmohli na nic jiného, než přesouvání souborů z jednoho panelu do druhého, hraní kostrbatého Prince of Persia a Test drive (tuhle hru jsem nikdy nepochopil, na začátku tam cosi začne pochodovat a pak praskne přední sklo), začali disponovat i poměrně zajímavými gameskami, které na Amize nebyly a dokonce měli tu drzost disponovat nějakými zvukovými kartami, co dokázaly hrát i moduly. Bylo tedy zjevné, že i Amigu je potřeba omladit a upgradovat, což se zdálo být velmi snadné, jenže....
---pokračování příště.
_________________
Atari 600XL, 800XL/XE, 130XE, ST, STE, MegaST, 7800, JaguarCD, Commodore C64, Amiga 500/Plus, 1200, CDTV, Sinclair QL + GC, Sharp MZ800, Sord M5, CPC 6128, Spectravideo SVI X'Press, Sony HB-750, Philips CDi 370, Ohio Scientific Challenger, Eureka.
|
Přihlásit se
Registrovat
OC Wiki 
OC GitHub 
FAQ
Hledat
Si drsný ganxta závodník, který přece nebude drtit asfalt někde na okruhu, ale jedině v běžném provozu. Navíc, aby to mělo pořádné koule, tak se úsekové závody odehrávají na silničkách, kde by si zdravý jedinec nedovolil jet víc, než 50. Náplň samozřejmě není nic moc, ale musíš si uvědomit, že šlo o rok 1987. Hlavní tahák spočíval v tom, že si řídil značně exotická a finančně nedostupná auta.
