Počítače, počítače, doktore, to vám bylo tak. S PC jsem se setkal poprvé na základní škole, kam nás na ně občas brali s družinou hrávat quake 1. Podařilo se mi tam oddělat počítač a tak jsem dostal zákaz. Obdobně dopadl počítač, který si pořídil otec do kanceláře. Tato linie vztahů s PC se pak nese obdobně dále, jen v pozvolně méně destruktivním vztahu a volném přechodu na notebooky. Opusťme ji tedy. A nebo vlastně ne. Je tu podstatný moment. Když jsem si vyřval z jednoho PC bazaru první noťas v podobě barevné, avšak stopu nechávající 486tky, seznámil jsem se zde s bazarníkem M. Bezděčkou, postestéčkářem, který mě vedl ke sbírání starého, ale krásného počítačového světa. Díky mu za to. První bylo atárko 65XE. Přes něj jsem se dostal k brněnskému, tenkrát stále funkčnímu Atari klubu. Neměl jsem však funkční magneťák a vlastně mě to s ním tak extrémně nebavilo, že jsem po první informaci o existenci ST hned emigroval o stupeň výš. Od jednoho odcházejícího ataristy jsem sehnal STE a posléze falcona. Internet jsem ale neměl a o ST se od 8-bitařů učilo blbě. U falcona jsem si oddělal hadr, STE mě štvalo disketováním. Sehnal jsem si tedy na výuku atarismu MEGA STE. Na té jsem i nějaký čas strávil. Ale daleko se nedostal. Brzy přišly jiné a silnější zájmy a povinnosti a vše se odkázalo do říše vzpomínek. (10 let díra) Před časem jsem si však pořídil Malinu a řekl si, že na ní rozběhám z nostalgie nějaký ten emulátor. Emulátor pak ukázal, že bez originálního stroje k pomazlení cosi chybí. Následovalo STE, nyní v opravě díky vadné paměťpatici, pak opět MEGA STE zprovozňovaná toporně na Atariádě (obé jsem nedokurvil já
). Klávesnice doteď zlobí. Radostná zpráva o znovuobjevení mého starého falcona mě zastihla jako rána z čistého nebe. Vrátil jsem se. Znovu objevuji zapomenutou lásku, štvu amigisty, kde můžu a už jsem si na atari zkazil i přítelkyni. To jest celý příběh doktore…